Historie

Myslivost v Doubravici nad Svitavou, Holešíně a Kuničkách

Úsvit lidských dějin je úzce spjat s lovem. Existenci přechodných sídel pravěkých lovců dokládají nálezy úštěpů kamenných hrotů na území našich historických obcí. Jeden z nálezů zřejmě souvisí s lokalitou Horky, kterou uvádí PhDr. Antonín Štrof v Pravěku Boskovicka. Horka se nachází vpravo od staré bořitovské cesty z Klemova. Zmiňována je také lokalita U habru v Klemově.

S přechodem od lovu a sběračství k zemědělství se význam lovu umenšil. Lov byl nahrazen chovem dobytka a domácích zvířat. Lov se stal doplňkem k obživě. Nebyl nikým regulován do příchodu feudálního uspořádání společnosti.

O oblibě lovu nově příchozích slovanských kmenů v období stěhování národů svědčí plaketa velkomoravského šlechtice na koni se sokolem na pěsti.

Právo lovu zejména velké zvěře se stává výlučnou záležitostí společenské elity. S tím souvisí i královské a císařské dekrety regulující lov zvěře. Jejich význam nebyl zcela ve smyslu dnešní ochrany zvěře, ale z pohledu zajištění loveckých příležitostí.

V 6. až 8. století našeho letopočtu převládaly v našich zemích nejméně z 80% smíšené lesy. V současnosti výměra klesla přibližně na třetinu plochy našeho území. Tomu odpovídaly i druhy zvěře tehdy u nás žijící, jako byly pratuři, zubři, jeleni, losi, divočáci a zřejmě i divoké ovce - mufloni, méně pak již zvěř srnčí, zaječí a koroptve. Nepochybně bylo i více lesních kurů, husí a kachen. V lesích žilo také poměrně hodně šelem a dravců včetně medvědů, vlků a rysů.

Na dravce a šelmy se pohlíželo jako na zvěř škodnou a lovci začali šelmy pronásledovat a lovit. V 19. století pak byly uloveny poslední kusy velkých šelem. Ty se udržely jen na pomezí Moravy a Slovenska, kde migrují i v současnosti. Nově se objevují vlci přicházející ze sousedního Německa.

Za Přemyslovců a Lucemburků se na naše území dostal králík, bažant a vrátil se daněk. Došlo k zakládání bažantnic pro bažanty a obor pro jeleny, daňky a divočáky. Zejména chov bažanta se stal světově proslulým. V období třicetileté války byli naši bažantníci a oborníci odváděni do jiných zemí pro svoje neocenitelné znalosti v oblasti chovu zvěře.

Lov velké zvěře ve středověku byl výsadou panovníka a vysoké šlechty. Lov se stal společenskou událostí. Pro organizaci takových lovů byl potřeba lovecký personál. Nejprve zajišťoval vlastní organizaci lovu, ale následně musel zajišťovat i chov zvěře a péči o ni. Tak se z loveckého personálu lovčích stali myslivci. Jejich důležitým úkolem bylo chránit zvěř před pytláky. Při této ochraně riskovali i své vlastní životy. Stali se neocenitelnými a za to se jim dostávalo různých výsad. Byli osvobozeni od poddanských povinností a mohli se stěhovat. Což bylo nezbytné pro získávaní profesních zkušeností a dovedností. Z dějin naší obce se nám dochoval důkaz o jejich všeobecné vážnosti a také o odvaze našich předků hájit svá práva.

"Roku 1749 dne 10 Novembris ten den svatý Martin vyšel počestný uřad a celá poctivá obec doubravská vzhůru k lesu do občin doubravských v příčině této. Poněvadž toho času pan regent Ant. Vajsseregner plnomocný místodržící paní Charloty ovdovělé hraběnky z Rogendorfu, Antonín Nusner hejtman, Laurenz Hun.. duchodní a dva ráječtí oficíři vyjeli tam a chtěli nám naše občiny odníti. Tehdy byla nucena doubravská obec se hájiti ale neměla nic v rukou že občiny jsou Doubravské a ne panské. Po dlouhém hádání chtěl pan regent našeho souseda Josefa Řezníčka udeřiti a náš purgmistr jim řekl tato slova. Urozený pane regent já raději svolím aby mě byla má hlava sražena než-li bych za mého purgmistrování tyto občiny popustil, neb lepší je mě ze světa se ctí sejíti než-li beze cti živu býti. Poněvadž po našich předcích občiny stále užíváme a dle dobrého svědomí hájíme. Na to páni ze zámku povolali ždárského myslivce France Jelínka a ptali se ho co on o tom ví. Na to jim odpověděl, že jeho otec byl starý myslivec na tomto panství zrozený, a občiny doubravské dobře znal a jemu je ukázal a potvrdil že jsou Doubravští v právu a sám jim hranice ukázal. Ještě jim chtěli odejmout Duškovu louku ale doubravští jim dokázali že louku i role po svých předcích užívají

Po dlouhých hádkách pan regent prohlásil že občiny jsou obce doubravské.

Naším potomkům Doubravským, jak jsme občiny hájili a bránili."

Uvedené je zmíněno i ve Vlastivědě Moravské a tím purgmistrem byl František Konečný. Panstvo se ještě dvakrát (1754, 1759) pokusilo občiny zabrat. Občiny jsou do současnosti majetkem městyse.

V současnosti jsou v občinách lesní oplocenky s novou rozsáhlou výsadbou po kůrovcové kalamitě.

O myslivcích se tradovalo, že ovládají kouzla. Přispěla k tomu i myslivecká mluva, která se odlišuje od běžné řeči. Tak v myslivecké mluvě oči zvěře se nazývají světla, tlama zvěře spárkaté je svírák, jazyk je lízák atd. Myslivci používali smluvená znamení z různě upravených větví, například pro upozornění nebezpečí. Žádný myslivec však nebyl nikdy z čarodějnictví obžalován.

V 16. století přechází zboží doubravské do majetku Bohuslava z Drnovic a na Rájci. Následně sňatkem na rod Rogendorfů a nakonec na rod Salm-Reifferscheidt-Raitz. Do vydání císařského patentu z roku 1849 byl lov a myslivost výlučně v rukou zmíněných rodů. Patentem byl položen základ lidové myslivosti. Mohly být zřizovány obecní honitby.

Jeho plné uplatnění ale trvalo ještě mnoho let, jak dokládá záznam ze Zápisníku obecního honebního výboru v Doubravici.

"Vzíti honitbu do své správy se zástupci obce neodvážili, neboť přes to, že velkostatek placením náhrad se nemálo zadlužoval, připomínáno velkostatkem vždy na konci nájemného roku, že v případě nepronajmutí honitby neprodá se občanům Doubravickým z lesů velkostatku žádné dřevo."

Změna v držení honitby nastává od roku 1900. V předešlém roce Ladislav Potůček č. 97 jako zástupce obce uzavřel v Boskovicích se zástupci Rájeckého velkostatku dohodu. "Velkostatek byl donucen poměry, které se staly majitelům pozemků nesnesitelny k dohodě přistoupiti. Velkostatek vyhradil si odstřel zvěře v tratích od holešínské cesty a hřbitova směrem k Rájci u Kuniček." Proti tomu velkostatek učinil ústupky v jiných částech honitby.

Rok 1900 byl prvním rokem samostatného hospodaření v obecní honitbě. Obecní rada se správcem honitby panem Antonínem Řezníčkem mlynářem na Hamru stanovila řád honitby.

Zápisník obecního honebního výboru je veden pravidelně od roku 1926.

V zápisníku jsou zaznamenána jednání výboru, roční výkazy odstřelu a finanční vypořádání. Z dnešního pohledu se jednalo o honitbu ve vlastní režii. Veškerá ulovená zvěř náležela honebnímu spolku. Ten zajišťoval prodej zvěřiny v cenách obvyklých. Z výnosu se hradily výdaje honebního spolku a výplata nájemného majitelům pozemků. V některých obdobích se střelcům vyplácelo zástřelné. Cíle hospodaření byly zejména dva. Jednak bylo třeba držet stavy zvěře na stavech, kdy nedocházelo k významný škodám na polích a v lese. Na druhé straně se o zvěř pečovalo, aby v době nouze nestrádala. V zápisníku jsou záznamy o nákupu obilí pod zásypy. Ceněna byla zejména koroptev - klenot české myslivosti, která se živí převážně hmyzem. Bažant kromě hubení hmyzu dokáže ulovit i hraboše.

Dne 26.ledna 1926 se ustanovuje honební výbor, který myslivost v katastru obce Doubravice řídí až do roku 1948. Předsedou honebního výboru je zvolen Alois Podloucký, od roku 1937 ho nahrazuje Jan Podloučka. Ve výboru obecního honebního výboru dále pracovali, Jan Jalový, Jan Kříž, Antonín Kala, František Zelený, Leopold Kunc, Norbert Sáňka, Eduard Sáňka, Vincenc Beránek, Vincenc Kašpárek, Rudolf Šafránek, Karel Skřivan, Josef Kalík, Engelbert Novotný a další. Byly vytvořeny funkce jako například: pokladník, zapisovatel, prodavač zvěře, ( zde je uváděn jako prodavatel ), ochránce honitby respektive obhájce zvěře, kontrolor střelené zvěře, který se musel společných honů zúčastňovat. Část honitby od holešínské cesty a hřbitova směrem k Rájci a u Kuniček byla nadále pronajímána velkostatku knížete Huga Salma za 150,- Kč ročně, později i za vyšší nájemné. Zbytek honitby, uvádí se 416 ha, a dále od roku 1925 výměra 2 174 mír, která do roku 1939 kolísala až na sumu 3 554 mír, které byly pronajaty podnájemci z místních střelců. Od roku 1925 do 1933 byl podnájemcem Leopold Kunc. Od roku 1933 do 1945 to byl Tomáš Kocman a od roku 1945 Antonín Řezníček za kroužek místních střelců.

Mezi střelce patřili Hugo Řezníček, Karel Mičke, Rudolf Kočvara, Alois Podloucký, Jaroslav Podloucký, Oldřich Jeřábek, Antonín Řezníček, Josef Zelený, Ondřej Kocman, František Okáč, František Mrázek, Vincenc Kašpárek a v neposlední řadě i doubravický farář pan Josef Kuchta. Část střelců byla pověřena pořádáním a řízením společných honů.

Již v této době musel mít střelec zřízeno pojištění pro případ způsobení škody střelnou zbraní.

V roce 1941 je v zápisníku uvedeno vypořádání z roku 1940. Pokračování zápisu a činnosti je až v roce 1945 valnou hromadou honebního společenstva. Poslední zápis o vypořádání honebního společenstva z roku 1948 je za hospodářský rok 1947.

Předmětem lovu byla zvěř srnčí, zajíci, koroptve, bažanti a králík.

Níže jsou pro ilustraci uvedeny vybrané roční odstřely v obecní honitbě.

rok zajíců koroptví bažantů srnců králíků

1926 112 123 17 5 -

1936 200 166 207 6 -

1946 76 24 29 3 500

Obnovení zápisů provedl pan Janíček Antonín v roce 1992. Na úvod svého pokračování provedl krátké shrnutí vývoje myslivosti od padesátých let přes kolektivizaci zemědělství a její dopady do provozování myslivosti až do roku 1992. Uvádí se, že honitba po roce 1950 měla výměru 511 ha a 12 členů. V roce 1971 se k mysliveckému sdružení připojil Holešín s výměrou honitby 150 ha a 5-ti členy.

Chov bažanta měl v Doubravici dlouhou tradici. Jednalo se převážně o záchranu vysečených hnízd.

Což byl poměrně velký problém. Družstvo tehdy chovalo krávy, pro které pěstovalo pícniny ve velkém rozsahu. Oblíbené místo pro založení hnízda. Při strojové sklizni pícnin slepice obvykle zahynula posečením. Zachráněná vejce se podkládala pod nasednuté kvočny, které bažantí kuřata i odvodily. Později začal pan František Tomášek-místní zahradník a velký znalec a milovník přírody líhnout bažantí kuřátka v umělé líhni. Odchov bažantích kuřátek je mnohem náročnější než u běžné drůbeže. V té době nebyly dostupné speciální krmné směsi bohaté na bílkoviny. Proto musel bažantíky přikrmovat masem, tvarohem, vejci a i mravenčími vajíčky. V množství několika desítek kusů se odchov dařil.

V červnu 1972 přenechává pan Stanislav Kocman do dočasného bezplatného užívání zemědělskou parcelu bývalé cihelny pro vybudování odchovny bažantích kuřátek. Již v listopadu 1972 vydává Místní národní výbor stavební povolení k výstavbě odchovny bažantů. Jen v roce 1972 odpracovalo 25 členů sdružení 1500 brigádnických hodin a skládalo hotovost na provozní výdaje. Kapacita odchovny byla několik tisíc bažantích kuřátek. V roce 1980 myslivecké sdružení pozemek odkupuje do vlastního držení. Provoz odchovny zajišťovali členové sdružení bez stálé profesionální obsluhy.

Po zvládnutí náročné technologie líhnutí na vyřazených líhních se první roky odchov skutečně dařil. Poté došlo k promoření odchovny parazitem syngamózy a docházelo ke ztrátám na odchovaných kuřatech. Nakonec se ukázalo, že původní záměr zvýšení produkce bažantí zvěřiny nelze naplnit. Začala postupná intenzifikace zemědělství, velkoplošné aplikování chemických prostředků na ochranu rostlin a začaly se používat širokozáběrové zemědělské stroje s vysokou pojezdovou rychlostí. Po jarní úpravě půdy před setím zahynuly jarní vrhy zajíců. Tato situace trvá dodnes. Velké zemědělské celky jsou bez života. Myslivecké sdružení od odchovu bažantů upustilo a odchovna zůstávala nevyužita.

Umělý odchov bažantů zůstal záležitostí velkých profesionálních bažantnic.

Léta 70-tá byla z hlediska stavů drobné zvěře zlatou érou české myslivosti. Vzpomíná se, že v roce 1974 bylo uloveno přes 600 kusů zajíců a přes 700 kusů bažantů. Koroptve se již nelovily. Králíky zdecimovala myxomatóza na úplné minimum. Liška se lovila zřídka. V té době se ještě provádělo tlumení škodné zvěře předkládáním otrávených vajec.

Novým fenoménem se stává černá zvěř - divočáci. Prvního ulovil v Doubravické honitbě pan Janíček Antonín v roce 1972. Černá zvěř se v pozdějších letech stává hlavní lovnou zvěří. V mysliveckém roce 2010 byl vykázán lov černé věře ve výši 55 kusů. Černá je zároveň zvěří, která způsobuje vážné škody na zemědělských kulturách. Při absenci lovu na několik let by na polích nebyla žádná úroda. Na rozdíl od ostatní spárkaté zvěře, která má obvykle jedno nebo dvě mláďata, mívá dospělá bachyně okolo deseti selat. V posledních letech je problém s africkým morem prasat. Lokální nákaza na Zlínsku byla překonána. V současnosti se tento mor vyskytuje na daleko širší frontě u našich hranic.

Od roku 1978 začíná myslivecké sdružení hospodařit na nové honitbě. Výměra se zvětšila asi na 2500 ha a vznikla sloučením dřívějších honiteb na katastrech Doubravice, Kuniček, Újezdu, Lhoty Rapotiny a Rájce-Jestřebí. Dochází ke ztrátě katastru Klemova, který byl přičleněn k Oboře. Důvodem bylo vytvořit honitby vyhovující chovu zejména srnčí zvěře.

Myslivci měli povinnost do 80. let část ulovené zvěře dodávat na trh k zásobování obyvatelstva. V roce 1978 byla vykázána dodávka 200 kg zvěřiny a odchyt 14 zajíců a 115 bažantů. Odchycená drobná zvěř byla určena na export.

Myslivecké sdružení má v té době 52 členů z toho z Doubravice je 17 členů. Předsedou byl nově zvolen pan Němeček Jan, mysliveckým hospodářem pan Řezníček Antonín, jednatelem pan Odehnal Alois.

Po té funkci předsedy sdružení vykonával pan Zezula Josef, následně Urbánek Robert st., funkci mysliveckého hospodáře převzal po panu Řezníčkovi MUDr. Hepp Jiří.

Tento stav trvá do roku 1992, kdy dochází ze zákona ke vzniku Honebního společenstva Doubravice nad Svitavou. Nově utvořená honitba vznikla na katastru obcí Doubravice, Klemova, Holešína, Kuniček a Újezda. Hranice honitby se nekryjí s hranicemi katastrů. Lhota Rapotina vytváří samostatnou honitbu. Honebním starostou se stal pan Antonín Janíček. Myslivecké sdružení si od té doby honitbu pronajímá od honebního společenstva za úplatu na dobu 10 roků. Předsedou mysliveckého sdružení byl pan Novotný Josef st. a následně pak pan Vašek Josef st., mysliveckého hospodáře vykonává nadále MUDr. Hepp Jiří

V roce 2003 bylo na základě smluv s majiteli pozemků vytvořeno nové honební společenstvo na katastrech obcí Doubravice, Klemov, Holešín a Kuničky. Dle uznání honitby z roku 2003 činí rozloha 1123 ha, z toho zemědělská půda je 874 ha, lesní půda 239 ha a vodní plocha je 10 ha. V této podobě existuje honitba Doubravice nad Svitavou do dnešního dne. Předsedou mysliveckého sdružení byl nově zvolen Ing. Pernica Aleš, mysliveckým hospodářem je pan Burian Pavel.

V následujících letech se myslivci pustili do přebudování objektu odchovny bažantů na klubovnu se zázemím. Z původní budovy zůstala pouze kostra, která dostala nový kabát a nové využití. Vznikla za nemalého úsilí a zapojení všech členů sdružení. Duší obnovy se stal Augustin Zvejška. Nyní "Myslivna" se stala zázemím společných setkání, konání tradičních posledních lečí. Pro sousedy doubravské zde myslivci pořádali oblíbené ochutnávky zvěřinových specialit. Objekt nebyl připojen na veřejný vodovod a využíval místní studnu. V posledních letech ale studna téměř vysychala. Proto v loňském roce byla zřízena nová vodovodní přípojka.

V souvislosti s novým občanským zákoníkem myslivci změnili v roce 2015 svůj název na Myslivecký spolek Doubravice nad Svitavou.

Počet členů se ustálil kolem 20 členů. Nynějším předsedou je pan Hepp Michal, mysliveckým hospodářem pan Urbánek Robert ml., jednatelem pan Němec Radomír. K ochraně honitby je ustanovena i myslivecká stráž.

Současným honebním starostou je pan Karel Láník.

V mysliveckém hospodaření je činnost zaměřena zejména na ochranu před škodami způsobených zvěří na zemědělských a lesních kulturách. Největší problémy způsobuje černá zvěř. V honitbě se zdržuje převážně v rozsáhlých porostech řepky, kde spásá dozrávající lusky řepky. Černá zvěř způsobuje i značné ztráty na snůškách veškerého ptactva hnízdícího na zemi a na mladých zajíčcích a srnčatech. Mimo vegetační období se černá zvěř v honitbě téměř trvale nezdržuje. V roce 2020 bylo uloveno členy spolku celkem 9 kusů této zvěře.

Nejvýznamnější zvěří je zvěř srnčí, té bylo uloveno 19 kusů.

Katastrofální je úhyn srnčí zvěře. Doložen je ve výši 13 kusů převážně srážkou na místních komunikacích.

Drobná zvěř (zajíc, bažant a kachna) je lovena na společných lovech. Jejich stavy jsou sice v normovaných počtech, ale lov například u zajíce je jen několik kusů ročně. Hojnější je kachna divoká na řece Svitavě a na rybnících.

Individuálně je loven holub hřivnáč rovněž v malém množství.

Přechodně se v honitbě vyskytuje jelen a muflon.

Dravá zvěř je zastoupena liškou, oběma kunami, jezevcem, norkem, výrem, jestřábem, krahujcem.

Z tažných ptáků můžeme na jaře a na podzim zastihnout sluku lesní a v létě křepelku polní. Koroptev z naší honitby zcela vymizela.

Za zmínku stojí výskyt bobra na řece Svitavě. Ten se stal trvale žijící zvěří. Přechodně se na řece a na Klemováku vyskytuje i vydra říční.

Pro zimní období zajistili členové spolku 95 q jadrného krmiva, dostatek objemového krmiva a soli. Krmivo je zvěři předkládáno v mysliveckých zařízeních po celé honitbě. Ztráty na zvěři v období strádání proto nejsou nijak významné.

V držení členů spolku jsou lovečtí psi nezbytní pro výkon práva myslivosti. Vždy platilo, že myslivec bez psa je poloviční myslivec. Držení loveckých psů má v Doubravici dlouhou tradici. V minulosti byl nejčastěji držen krátkosrstý ohař německý. Byl v držení pana Zezuly, Janíčka, Krále. Pan Staněk měl českého fouska. U Němečků stál malý munsterlandský ohař. V současnosti je český fousek u Vašků. Pointry držel pan Vladík a Zvejška. Jezevčíci byli u Heppů a dosud jsou u Burianů a Alexů. Pan Němec má v držení teriéry. Pernica chová irské setry již v osmé generaci od roku 1984. Pan Urbánek ml. má v držení srbského honiče. S chovem ohařů začal nově pan Štrof.

Myslivci udržují řadu zvyků. Celoživotním zážitkem pro každého je pasování na myslivce - přijetí do kruhu myslivců. Je to svátek nejen pro pasovaného, ale pro celou komunitu myslivců.

Dlouhou řadu let k činnosti myslivců patřily myslivecké plesy s mysliveckou kuchyní a zvěřinovou tombolou.

Důležitým partnerem pro spolek je Doubravická a.s. jako největší subjekt hospodařící na pozemcích honitby. Ovšem nejdůležitějším partnerem je obec Doubravice nad Svitavou jako významný vlastník pozemků.

Spolek jako náhradu za škody způsobené zvěří provádí některé pomocné práce.

Vnitřní činnost spolku je zaměřena na údržbu mysliveckých zařízení v honitbě, kterých je několik desítek. Zahrnuje krmná zařízení, zásypy, budky pro kachny, kazatelny a posedy.

Náklady na činnost spolku jsou převážně hrazeny členy spolku. Každoročně činí členský poplatek 3000 Kč. Další příjem je za zvěřinu, kterou si členové odkupují od spolku. Příležitostní příjem je z akcí pořádaných spolkem a příspěvek na činnost od obcí.

Záslužnou práci s mládeží odvedl pan Dvořáček Jan. Vedl kroužek přátel myslivosti a ovlivnil celou jednu generaci našich spoluobčanů.

Na začátku školního roku se pravidelně uskutečňuje setkání s dětmi ze základní školy, děti jsou seznamovány s významem myslivosti a činností mysliveckého spolku.

Do myslivecké rodiny neodmyslitelně patří i honci. Vzpomínány jsou legendy jako Opatřil František, Hunča Jiří, Pernica Oldřich, Hepp Augustin, Vladík Jan, Vašíček Miroslav, Buš Jan a současní jsou Vladík Jan a Rudolf, Šauman Miroslav, Dvořáček Pavel a Rybář Miloslav.

Myslivost je především srdeční záležitostí vztahu myslivců ke zvěři, k přírodě, k rodnému kraji a obci.

Sdělovacími prostředky je myslivost zmiňována jen v souvislosti s úrazy střelnou zbraní. Naštěstí od sousedů doubravských jsou myslivci vnímáni jinak. Svědčí o tom účast sousedů na jejich akcích.

Myslivost se řídí zákonem o myslivosti a prováděcími vyhláškami. V současnosti do národních zákonů vstupují také nařízení Evropské unie. Zde nastává problém, protože při vstupu do EU si Česká republika nevyjednala pro lov výjimky na rozdíl od jiných zemí. V některých evropských zemích myslivost jako taková neexistuje a jinde je lov zakázán úplně. Je snaha zakázat používání olověných střel, což v případě broků nelze prakticky nahradit. Broky nahrazené jiným materiálem drobnou zvěř neusmrtí, ale jen zmrzačí.

Celkově tyto a podobné snahy lze shrnout tak, že městská většina chce nařizovat, jak se má žít na vesnici.

Můžeme si jen přát, aby v našich občinách bylo dál slyšet kodrcání bažantů, vidět honcování zajíců a v podvečer zastihnout na okraji polí pasoucí se srnčí rodinku. Snem je navrátit koroptev do našich polí.

Autor článku: Ing. Aleš Pernica

Prameny
Myslivost, prof. Hromas a kolektiv, 2000
Zápisník obecního honebního výboru v Doubravici 1899-1992
Agenda mysliveckého sdružení Doubravice nad Svitavou 1978-2015
Agenda mysliveckého spolku Doubravice nad Svitavou 2015-2021

Opis z kroniky nebo pamětí obce Doubravice nad Svitavou